Historie

Historie školy v Sedlici

Počátek školy v Sedlici nelze přesně určit. Základ školství položily školy farní, klášterní a biskupské, ve kterých se vyučovalo sedmeru svobodných umění: písemnictví, latině, řečnictví, výmluvnosti, počtářství, měřičství, hudbě a hvězdářství. Za vlády Karla IV. vzkvétalo i školství a nebylo snad ani jediné farní osady, kde by se neučilo čtení, psaní a počítání. Zdá se, že v této době, kdy se objevují první zmínky o kněžích v Sedlici, se zde již také vyučovalo a to ve zvláštní místnosti k vyučování vyčleněné. Doloženo to ovšem nikde není.

V roce 1570 svolal pražský arcibiskup Brus z Mohelnice do Českého Krumlova jihočeské duchovní a nabádal je k zakládání škol. Od roku 1622 měli dozor nad školou v Sedlici jezuité z Březnice. První sedličtí učitelé, doložení v matrice, byli Jiří Brachion a poté Jan Jindřich Abner. Dále pak v roce 1676 Václav Butta, v roce 1677 Havel Pavel a v roce 1682 Adam Vanžata. Školní budova byla postavena na farním dvoře, byla dřevěná se světnicí pro vyučování a bytem pro učitele. V roce 1729 byla opravena a v roce 1786 přestavěna a zvětšena. V roce 1776 vydala hraběnka Antonie Černínová z Chudenic "instrukci pro cantoribus", která stanovila odměnu pro sedlického učitele. Ročně měl dostávat 60 zlatých a v naturáliích žito, hrách, máslo, sýr, kapry, sůl, dřevo na otop a 4 sudy piva. V této době působil v sedlické škole učitel Antonín Rosák, který zde učil 50 let a byl též výborný varhaník.

Postupně přibývalo žáků a stará jednotřídní škola již nestačila. Proto byla v roce 1835 pronajata další místnost v domě č.p. 130 a další rok v domě č.p. 129. V roce 1862 bylo v sedlické škole již 250 dětí a v témže roce do ní začaly docházet i děti z Mužetic, které původně navštěvovaly školu ve Škvořeticích. Kapacita původní školy těmto počtům nestačila, a tak byla v roce 1863 budova školy zbourána a na jejím místě byla postavena nákladem 14 000 zlatých nová zděná školní budova. Byly v ní tři třídy a po deseti letech byla rozšířena na čtyřtřídní. V roce 1885 byla rozšířena na pětitřídní. Řídícím učitelem byl v letech 1863 - 1896 Václav Čubr, kterému byl za zásluhy o školu udělen zlatý záslužný kříž s korunou a při jeho předání v roce 1896 předán i diplom čestného měšťanství. Po něm nastoupil František Šebek, který v roce 1898 prosadil otevření šesté třídy. V této době se již pomýšlelo na otevření školy měšťanské, ale vzhledem k výši předpokládaných nákladů k tomu ještě nedošlo. V roce 1906 byla zřízena v Holušicích dvoutřídní škola, a tak děti z Mužetic a Holušic přestaly do Sedlice docházet a škola byla opět čtyřtřídní. I tak navštěvovalo sedlickou školu kolem 260 dětí. V roce 1906 nastoupil na místo řídícího učitele Jan Šavrda ze Sedlice a působil zde do roku 1919. V roce 1920 měla obecná škola již pouze tři třídy, ale od 16. února 1920 bylo zahájeno vyučování na jednotřídní měšťanské škole, která byla od 1. září 1920 rozšířena na dvoutřídní a o rok později na trojtřídní. Ředitelem byl ustanoven František Hykeš z Blatné, řídícím učitelem obecné školy pak Josef Cvach. Oba odešli do důchodu v roce 1929 a od roku 1930 došlo ke sloučení obecné a měšťanské školy v jednu. Zároveň bylo 30. června 1930 ukončeno vyučování ve školní budově vedle fary, později byla přestavena na bytový dům, ale dodnes se jí říká "stará škola".

V roce 1930 byla zahájena stavba nové moderní školy dle plánů architekta Františka Fíny z Plzně stavitelem Václavem Rainerem ze Strakonic. Škola byla moderní, jako jedna z mála na Strakonicku měla i vlastní tělocvičnu a získala čestný název Masarykova škola, který byl vyveden i na východní straně fasády. 1. září 1931 bylo v nové budově zahájeno vyučování. Ředitelem byl ustanoven Stanislav Němec. V těžkých dobách protektorátu škola fungovala pod vedením ředitelů Františka Kváči a od roku 1941 Františka Konráda. V období prázdnin sloužila pro tábor Hitlerjugend, kvůli kterému bylo v roce 1941 posunuto o týden zahájení vyučování. Ve třídách po něm zůstala "výzdoba" v podobě hesel a znaků na stěnách, ne nepodobných pozdějším pionýrským. Počátkem 90. let, když se otevřely hranice, navštívili několikrát školu bývalí účastníci těchto táborů.

Po válce se na škole v krátkém období vystřídali na pozici ředitele František Kovář a Josef Lejhanec. V roce 1946 byl jmenován ředitelem Bohuslav Kopecký. V září 1948 přijala také škola pětiletý plán – ozvučení němého projektoru, zřízení letního cvičiště, zařízení kreslírny, květinová výzdoba do oken a v pátém roce zřízení školního rozhlasu. Náklady byly vyčísleny na 111 000 Kčs a úhradu měl obstarat učitelský sbor svépomocí. Zda byl nakonec plán splněn již kronika nezmiňuje. Škola byla rozdělena na národní, kterou řídil Josef Kafka a střední, kde byl od roku 1949 jmenován ředitelem Jiří Vopat a v roce 1952 jej zastoupil Jan Farka. V roce 1953 byla školskou reformou zřízena škola osmiletá a do jejího čela byl jmenován Karel Růžička. V roce 1958 jej nahradil Josef Oberreiter, jehož práce byla v roce 1966 ohodnocena udělením čestného titulu Zasloužilý učitel. Po jeho odchodu do důchodu byla v roce 1973 jmenována ředitelkou školy Marie Hlaváčová, která v této funkci působila do 15. listopadu 1989. Ředitelem školy byl jmenován Miloslav Diviš a po jeho odstoupení, od července 1990, Bohumila Cihlová. V roce 1996 byl jmenován ředitelem školy Marek Charvát.

Vzhledem ke stáří budovy školy bylo postupně přikročeno k její rekonstrukci. V roce 1998 proběhla rekonstrukce sociálních zařízení a o rok později přízemí budovy. Celková rekonstrukce proběhla v roce 2003, kdy došlo k výměně oken, rozvodů vody a elektřiny, topení, střešní krytiny, přístavbě šaten u tělocvičny a úpravám půdních prostor. Budova dostala novou barevnou fasádu. Celková hodnota všech rekonstrukcí činila cca 32 mil. Kč. V roce 2008 pak bylo vybudováno víceúčelové tartanové hřiště v hodnotě 7,5 mil. Kč.

V současné době je sedlická škola organizována jako úplná základní škola s 9 ročníky, dvěma nedávno rekonstruovanými družinami, vlastní kuchyní s jídelnou a od roku 2003 je součástí školy jako jednoho právního subjektu i mateřská škola. Škola je moderně vybavená, každá třída je vybavena interaktivní didaktickou technikou, má moderní školní kuchyňku, nově vybavenou školní dílnu a novou učebnu cizích jazyků. Má tedy všechny předpoklady pokračovat v tradici sedlického školství i v novém tisíciletí.

V článku byly použity záznamy z kroniky "Náčrtek dějin města Sedlice", kterou sestavil monsignore František Seyvalter, bývalý sedlický děkan, konkrétně výpis z této kroniky z historie sedlického školství, který provedl bývalý ředitel školy Josef Oberreiter. Dále pak záznamy ze školních kronik a částečně i osobní vzpomínky.

Marek Charvát